Meduňka lékařská

Čeleď

hluchavkovité (Lamiaceae)

Droga

list nebo nať meduňky

Charakteristika

Je to vytrvalá, 1 až 1 m vysoká bylina se čtyřhrannou chlupatou a hustě olistěnou rozvětvenou přímou lodyhou. Vstřícné, poněkud svraštělé listy mají zašpičatěle vejčitou až zaobleně kosočtverečnou čepel s hrubě vroubkovaně pilovitým okrajem a vyniklou žilnatinou. Jsou řídce chlupaté, svrchu sytě, na rubu světleji zelené, řapík je u spodních listů dlouhý, u horních velmi krátký. Krátce stopkaté květy vyrůstají v chudých jednostranných lichopřeslenech z paždí široce kopinatých listenů. Mají huňatý dvoupyský kalich, trubkovitá dvoupyská koruna je slabě prohnutá vzhůru, její vyniklá část je stejně dlouhá jako kalich. Svrchní pysk je vykrojený, spodní trojlaločný. Zbarvení je značně proměnlivé - nejčastěji je bílé, často ale bleděmodré nebo růžové, řidčeji žlutobílé. Vnější pár tyčinek je delší, vyniklý z korunní trubky. Svrchní semeník dozrává ve čtyři tvrdky. Celá rostlina se vyznačuje slabou citrónovou vůní. Kvete od června do srpna.

Lidové názvy

melisa, včelařka, včelník, matečník, marulka, planá máta, lemonika

Možná záměna

je možná s některými dalšími druhy z čeledi hluchavkovitých, kterým se meduňka podobá, lze ji však zpravidla bezpečně poznat podle charakteristické citrónové vůně.

Obsahující látky

Droga obsahuje zejména silici (až 0,1 %), jejíž množství a složení je značně proměnlivé a závisí na stáří a původu rostliny. Hlavními složkami silice jsou citran, citronelal, citronelol, dále až 4 % tříslovin, malé množství hořčin a další.

Pěstování

Na slunných a sušších místech. Na zimu je dobré na ni nahrnout více zeminy. Pěstuje se v půdě bohaté na živiny. Dá se vysemenit přímo na vybrané místo na jaře nebo se dělí celé rostliny (jednou za 4-5 let).

Použití

Má podobné účinky jako mátová silice. Používá se vnitřně především jako prostředek povzbuzující chuť k jídlu, proti nadýmání, křečím a jako uklidňující prostředek, zejména při poruchách nervového původu, nespavosti a bušení srdce. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chorobách žlučníku. V lidovém léčitelství byla doporučována i ke koupelím při revmatických bolestech a jako kloktadlo. Při lehčích formách nespavosti se doporučuje směs 4 dílů meduňkové nati a kozlíkového kořene a 1 dílu chmelových šištic. Čaj se připraví přelitím 2 čajových lžiček směsi šálkem vařící vody. Při kolikových bolestech a křečích v pánevní oblasti se doporučuje třikrát denně šálek nálevu (1 čajová lžička na šálek).Příčinou velké lidové obliby je její naprostá neškodnost, takže je možno ji užívat i dlouhodobě a její silice dodávají čajům z ní připraveným příjemnou chuť.

Sběr

Sbírá se list, dnes mnohem častěji nať. Listy se sbírají krátce před rozkvětem, za suchého a nejlépe chladnějšího počasí, kdy je obsah silice nejvyšší. Vzhledem k těkavosti silice se za slunných parných dní její obsah značně snižuje. Nať se získává asi třikrát do roka převážně z pěstovaných rostlin, když dorostou výšky asi 30 cm a počínají kvést. Suší se ve svazečcích nebo v tenkých vrstvách bez obracení pokud možno rychle, neboť při pomalém sušení se droga zapaří a hnědne. Nejvhodnější je sušit nať přirozeným teplem na stinných vzdušných místech; při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Droga musí mít typickou kořenitou chuť, citrónovou vůni a zelenou až šedozelenou barvu. Pokud jsou v droze přítomny květy, musí mít původní zbarvení. Kvalitu snižují ztmavlé a zdřevnatělé části a rozdrcené listy. Musí se uchovávat v dobře uzavřených nádobách na suchém místě. Stará droga má značně snížený obsah silice a nedoporučuje se proto užívat ji starší než rok.

Výskyt

Meduňka pochází z východního Středozemí, ale odpradávna se pěstovala jako léčivá a medonosná rostlina i ve střední Evropě a v teplejších oblastech často zplaňuje. Nejlépe se jí daří v dobře obdělávaných, hlubokých výživných půdách. Na nechráněných místech snadno vymrzá. Jako všechny siličné rostliny vyžaduje slunnou polohu a dává přednost sušším stanovištím.

Využití

má v potravinářství při výrobě limonád, v likérnictví, a prodává se i ve formě sáčkového čaje. Má i technické využití při parfémování mýdel, při destilaci některých silic vodní parou apod. Ještě dnes je v některých zemích populární tzv. karmelitský líh, jehož hlavní složkou je právě výtažek z meduňky.