Čekanka obecná

Čeleď

čekankovité (Cichoriaceae), možno řadit mezi hvězdnicovité (Asteraceae)

Droga

kořen planě rostoucí čekanky, příp. nať

Charakteristika

Čekanka je vytrvalá, až přes 1 metr vysoká mléčící bylina s válcovitě kůlovým kořenem, z něhož vyrůstá větvená, poměrně slabá, ale tuhá, lysá nebo častěji štětinatě chlupatá lodyha. Jednoduchý, někdy větvený válcovitý nebo vřetenovitý kořen je až 30 cm dlouhý, v průměru má až 15 mm, je žlutohnědý až světle hnědý, suché kořeny jsou na povrchu slabě kroužkovitě zvrásněné. Prvým rokem vyrůstá přízemní listová růžice, která vykvétá od druhého roku. Spodní lodyžní listy jsou podlouhlé až kopinaté, chobotnatě zubaté až celokrajné, přisedající uťatou nebo hrázovitou bází. Hořejší listy přisedají uťatou nebo srdčitou bází. Četné jednotlivé úbory modrých květů mají až 4 cm v průměru, vespod jsou podepřeny zákrovními lístky štětinatě brvitými a často žláznatými. Postranní úbory jsou přisedlé nebo velmi krátce stopkaté, konečné sedí na kuželovité, až 7 cm dlouhé stopce. Květy jsou jazykovité, nejčastěji blankytně modré, vyskytují se ale také rostliny bíle nebo růžově kvetoucí. Semeník je spodní, složený ze dvou plodolistů, avšak obsahuje jen jedno vajíčko. Na vrcholu semeníku je mnoho nepatrných štětinek, jež představují kalich. Tyčinek je pět a jejich prašníky jsou dohromady slepeny v rourku, kterou prochází volně čnělka, rozdělená na konci ve dvě bliznová ramena. Plody jsou obvejčité nažky bez chmýru, lemované na horním konci korunkou štětinek. Kvete od července do září.

Lidové názvy

pocestník, cikorka, německá káva, koření sv. Petra

Obsahující látky

Hlavní účinné látky jsou v mléčné šťávě rostliny. Nejdůležitější jsou terpenické a glykosidické hořčiny podporující chuť k jídlu, trávení a vylučování žluče, v kořenech je hojně obsažen zásobní polysacharid inulin (až 15 %), tvořený zbytky molekul fruktózy. Je to hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené, dobře pak v horké vodě, který se používá jako výživa pro diabetiky. Složí také k získávání fruktózy a používá se jako diagnostická látka při měření glomerulární filtrace ledvin. Čekanka obsahuje dále třísloviny, manit, kaučuk, cholin, arginin a kromě jiných i velké množství minerálních látek.

Použití

V lidovém léčitelství se z nati i kořene připravuje odvar (dvě čajové lžičky na šálek vody dvakrát denně). Používá se především jako prostředek čistící krev, podporující vylučování žluče a tvorbu žaludečních šťáv a tím i povzbuzující trávení a chuť k jídlu při nechutenství, žaludečních potížích, zácpě, jaterních chorobách včetně žlučových kaménků. Zevně se používá k obkladům při kožních zánětech a vyrážkách.

Sběr

Kořeny se v září a říjnu vyrývají rýčem, omyjí se a rozřežou asi na 15 cm dlouhé kousky, které se suší na stinném místě, nebo lépe umělým teplem do 50 °C. Droga je téměř bez pachu a má hořkou chuť. Nesmí obsahovat jinak zbarvené kořeny a zbytky nadzemních částí.Kvetoucí nať se sbírá od července do září. Suší se ve slabé vrstvě bez obracení, na suchých a stinných místech. Suchá droga má zelenou až šedozelenou barvu, květy při sušení zbělají. Kvalitu drogy snižují jinak zbarvené části a zbytky stonku silnější než 5 mm.

Výskyt

Rostlina roste hojně u cest, na mezích, pastvinách, úhorech, rumištích a náspech a na jiných pustých místech z nížiny až do podhůří. Je rozšířena skoro v celé Evropě, severní Africe a na východ sahá až do střední části evropského Ruska a přes Přední Asii, Írán a Balúčistán až k Bajkalskému jezeru. Zplaněle roste ve východní Asii, Jižní Americe, jižní Africe a na Novém Zélandu.

Využití

Z pražených kořenů nekvetoucích rostlin (forma radicosum) se připravuje náhražka kávy nebo přísada do kávy. V západní Evropě, hl. v Belgii a také v Itálii, se pěstuje čekanka (forma foliosum) pro etiolované pupeny, které chutnají mírně nahořkle a pojídají se jako salát.