Rozrazil lékařský

Čeleď

krtičníkovité

Droga

nať

Charakteristika

Je to vytrvalá bylina s válcovitým, plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají 10 - 20 cm dlouhé, poléhavé a kořenující, drsně chlupaté, větvemi a květenstvími vystoupavé lodyhy, porostlé vstřícnými listy, které jsou vejčitě eliptické až široce kopinaté, 20 - 50 mm dlouhé, klínovitě zúžené v řapík, s čepelí v dolejší polovině celokrajnou, ostatně mělce vroubkovanou, roztroušeně chlupatou. V úžlabí listů vyrůstají květní hrozny, jež jsou vzpřímené, husté, později prodloužené, žláznatě pýřité. Modrofialové až bledě modré kvítky stojí na krátkých stopkách, jež vyrůstají z úžlabí kopinatých listenů. Jednotlivé kvítky jsou složeny ze čtyřdílného kalichu a čtyřcípé, srostloplátečné, zvonkovitě kolovité, 6-7 mm v průměru měřící koruny, jejíž hořejší cíp je větší než ostatní. Semeník se za plodu mění v obsrdčitou, mělce vykrojenou, žláznatou, asi 4 mm dlouhou tobolku, která obsahuje čočkovitá, asi 1 mm široká semena. Kvete od června do srpna.

Lidové názvy

veronika, hušec, úložník, tržník, přítržník

Možná záměna

Kromě rozrazilu lékařského roste u nás dalších asi 30 druhů tohoto rodu a v mírném pásu Evropy a Asie bychom jich napočítali přes 150. Vzhledem k charakteristickým znakům, zejména složení květenství a květů, tvaru listů a poléhavým kořenujícím lodyhám se rozrazil lékařský snadno odlišuje od ostatních druhů.

Obsahující látky

třísloviny, hořčiny, glykosid aukubin, organické kyseliny, vitamin C, saponiny, pryskyřici, vosky, stopy silice

Použití

Droga byla v dřívějších dobách velmi oblíbená a nacházela velmi široké použití, dnes se však již téměř nepoužívá. Při kašli napomáhá rozpouštění hlenů a tím usnadňuje odkašlávání. Při chronických zánětech průdušek se doporučovalo pít dvakrát až třikrát denně zápar, připravený přelitím čajové lžičky drogy šálkem vroucí vody. Má i mírný protiprůjmový účinek, což lze vysvětlit přítomností tříslovin. Droga snižuje hladinu cholesterolu v krvi, příznivě působí při zánětech močových cest i při kaméncích. Při chorobách ledvin se dříve doporučovaly pít každé ráno 4 lžičky směsi ze stejných dílů čerstvé šťávy a kozího mléka.

Sběr

Sbírá se kvetoucí nať od června do srpna. Seřezává se těsně u země a ihned po sběru je nutno ji rychle sušit na stinných vzdušných místech bez obracení, při kterém snadno opadávají květy. Při umělém sušení teplota nesmí překročit 35 °C. Zejména je nutno dbát na to, aby si droga uchovala své původní zbarvení a nezhnědla (zhnědnutí je doprovázeno štěpením hlavní obsahové látky, glykosidu aukubinu). Droga je téměř bez pachu a má slabě nahořklou chuť, uskladňovat se musí v dobře uzavřených nádobách.

Výskyt

Roste v sušších a světlých lesích, na sušších lukách a na pastvinách, na pasekách, podél cest a jiných podobných místech z nížiny až do hor. Obzvláště hojný je ve vřesových borech a doubravách. Roste téměř v celé Evropě včetně Islandu a Azorských ostrovů, neroste v arktické oblasti Ruska a v jižní polovině Pyrenejského poloostrova, dále roste na Kavkaze a na východní části Severní Ameriky.