Třezalka tečkovaná

Čeleď

třezalkovité

Droga

nezdřevnatělá kvetoucí nať

Charakteristika

Třezalka je vytrvalá, 30 až 60 cm vysoká bylina s větveným plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají četné přímé a tuhé lodyhy se vstřícnými listy. Lodyhy jsou na průřezu oblé a mají pouze dvě podélné úzké lišty. Nekvetoucí lodyhy jsou jednoduché a hustě olistěné, kvetoucí lodyhy jsou v horní části vidličnatě větvené. Krátce řapíkaté vrchní nebo přisedlé spodní, nanejvýš 3 cm dlouhé listy jsou protáhle vejčité až podlouhlé, s celokrajnou lysou čepelí , v níž jsou proti světlu pouhým okem dobře patrné siličné nádržky jako prosvítavé tečky a roztroušené černé tečky žlázek, obsahujících červené barvivo hypericin. Pětičetné pravidelné květy mají až 25 mm v průměru a jsou sestaveny do bohatých koncových květenství. Kališní lístky jsou kopinaté až protáhle vejčité a zlatožluté nesouměrné korunní plátky jsou černě tečkované. Velký počet nápadných tyčinek je rozdělen do tří svazků, svrchní semeník dozrává po oplození v žláznaté tobolky, které mají kromě několika podélných také četné krátké šikmé pryskyřičné nádržky, čímž se liší od příbuzných, farmaceuticky bezcenných druhů. Kvete od června do srpna.

Lidové názvy

krevníček, svatojanská bylina, bylina sv. Jana, prostřelenec, čarovník

Možná záměna

Kromě třezalky tečkované roste u nás několik dalších, značně podobných druhů, které však mají mnohem menší siličné žlázky. Nejčastěji dochází k záměně s třezalkou skvrnitou , která je dosti hojná na vlhkých loukách a mýtinách v horských a podhorských oblastech, liší se však širšími, zpravidla vejčitými kališními lístky a na průřezu čtverhrannou lodyhou, podobně jako je tomu u třezalky čtyřkřídlé.

Obsahující látky

hlavně katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silice a hypericiny, fenolická červená barviva s fotosenzibilizujícím účinkem.

Použití

Třezalka má mírné sedativní účinky, podporuje krevní oběh, vylučování žluči a působí protizánětlivě. Kromě dnešních indikací se v minulosti používala i při ledvinových a plicních chorobách, revmatismu, ischiasu, spáleninách, astmatu, gynekologických zánětech, hnisavých ranách, nechutenství a proti hlístům. Dnes je třezalková nať součástí čajových směsí s antisklerotickým a hypotenzívním účinkem a čajovin podporující trávení. Extrakt je součástí několika hromadně vyráběných léčivých přípravků s uklidňujícím a protizánětlivým účinkem. Zápar, připravený z polévkové lžíce drogy a 1 l vody, se používá při chorobách trávicí soustavy (nechutenství, choroby jater a žlučníku), při nervových poruchách (nespavost, dráždivost, nervová vyčerpanost, migrény, deprese, noční pomočování apod.), při zánětech močových cest, gynekologických potížích a pro zlepšení krevního oběhu. Pro své protizánětlivé a hojivé účinky se používá zevně do koupelí na hemoroidy, k obkladům na rány a ke kloktání. K léčbě popálenin, kůže spálené sluncem a zanícených ran včetně hemoroidů se používá také třezalkový olej, připravený naložením čerstvé natě do rostlinného oleje, kde se nechá vyluhovat.

Sběr

V červenci a srpnu se odřezávají nebo sežínají asi 30 cm dlouhé kvetoucí olistěné vrcholky, které se váží do svazečků a suší na dobře větraném místě ve stínu, neboť na slunci droga ztrácí barvu. Teplota při umělém sušení nesmí přesáhnout 35 °C. Správně usušená droga si uchovává původní zbarvení, je téměř bez pachu a má trpce nahořklou chuť. Příměs jinak zbarvených částí snižuje kvalitu drogy.

Výskyt

Je rozšířena po celé Evropě, severní Africe, v Asii až do střední Sibiře a na Altaji, byla však zavlečena a zdomácněla i v řadě jiných oblastí. Dobře snáší sucho a je velmi hojná na slunných místech od nížin do hor. Často tvoří rozsáhlé porosty na suchých slunných stráních, na mezích, pastvinách, podél cest, na pasekách a ve světlých lesích. Setkáme se sní však i v pobřežních houštinách a na vlhkých místech.