Jitrocel kopinatý

Čeleď

jitrocelovité

Droga

listy

Charakteristika

Je to vytrvalá bylina, která vytváří přízemní růžici dlouze kopinatých celokrajných listů se souběžnou žilnatinou, jejichž téměř lysá čepel se zužuje v dlouhý žlábkovitý řapík. Z listové růžice vyrůstá několik přímých rýhovaných stvolů, které jsou 10 až 30, vyjímeně i 50 cm vysoké a nesou krátký vejitý až krátce válcovitý klas s drobnými pravidelnými květy, nahloučenými v paždí šupinovitých a hnědě zbarvených listenů. Oboupohlavné čtyřčetné květy jsou srostloplátečné. Z drobné čtyřcípé hnědavé koruny vyčnívají čtyři nápadné tyčinky s dlouhými bělavými nitkami a žlutými prašníky. Plod je vejčitá tobolka obsahující dvě dosti velká leskle hnědá semena. Kvete od května do září.

Lidové názvy

myší ouško, ranocel, celník hojílek, volský jazyk

Možná záměna

U nás se nejčastěji vyskytují další dva druhy jitrocele: j. prostřední, vyznačující se eliptickými listy a bílými korunami s fialovými prašníky, a J. větší, který má široce vejčité listy a řídký klas květů, který je často delší než stvol. Oba tyto druhy mají nižší obsah účinných látek, a proto jsou farmaceuticky málo významné, v lidovém léčitelství se však občas používají.

Obsahující látky

až 2% glykosidu aukubinu, které má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, dále množství slizu, enzymy, třísloviny, vitamin C, hořčiny, kyselina křemičitá a draselné soli

Použití

Jitrocel patří mezi nejvýznamější léčivé byliny. Používali jej již antičtí lékaři (včetně dalších druhů, např. jihoevropského jitrocele blešníku) zejména proti kašli, na rány a později i v řadě dalších případů. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest, někdy i při trávicích poruchách spojených se zácpou. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce drogy na sklenici vody, v níž se nechá droga 5 min. vyluhovat. Zápar se pije teplý a lze v něm kombinovat i další drogy. Při zácpě jsou účinná semena obsahující větší množství slizu.V lidové praxi se zevně někdy používá na obklady při ekzémech, spáleninách, zanícených a špatně se hojících ranách i ve formě čerstvě vymačkané šťávy. Nedoporučuje se však, protože je možná druhotná infekce.

Sběr

Sbírají se listy, a to od května nebo června do konce srpna. Květní stvoly je nutno ihned odstranit, neboť při pozdějším čištění by se droga drobila. Jitrocelový list je velmi náročný na správné usušení. Pomačkané, za vlhka sbírané nebo zapařené listy rychle černají a jako droga jsou bezcenné. Suší se ve slabých vrstvách do 5 cm, nejprve je možno listy opatrně předsušit na slunci, pak se dosuší ve stínu na vzdušném místě. Při umělém sušení nemá teplota překročit 40°C. Správně usušená droga je lámavá, olivově až hnědavě zelená. Je téměř bez zápachu a má mírně hořkou až svíravou chuť. Kvalitu drogy snižuje příměs zhnědlých listů a květních stvolů. Nesmí také obsahovat listy ostatních druhů jitrocele. Je nutno mít na paměti, že jitrocel patří mezi nejchoulostivějí drogy vůbec: při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí (je proto nutné sušit bez obracení), snadno vlhne, plesniví a černá, což je doprovázeno hydrolytickým rozkladem glykosidu aukubinu.

Výskyt

Obecně můžeme jitrocel kopinatý nalézt na travnatých místech, lokách pastvinách, podél cest. Je to původně evropský druh, dnes rostoucí jako zavlečený po celém světě.

Fotogalerie