Černé čaje jsou charakteristické hlavně dobou oxidace, která je delší než u ostatních druhů, a vyšším obsahem kofeinu. „Černý čaj“ je také pojem, užívaný v zemích Commonwealthu pro čaj podávaný bez mléka, což je v těchto zemích běžné. Někdy se můžeme setkat i s označením „červený čaj“, které se používá v Číně a jí ovlivněných zemích.

Historie černého čaje sahá až do dob čínské dynastie Tang (7. – 10. století), což dokazuje Lu Yu ve své „Klasické knize o čaji“. Z této doby pochází i nápad pytlíků s čajem. Nálev z lístků vylouhovaných v horké vodě byl užíván nižšími vrstvami obchodníků jako barvivo látek a v dobách dynastie Ming (14. - 17. století) se dokonce „hnědá hvězda“ barvení stala znakem této vrstvy.

Černé čaje však nebyly prvními, které se na konci 13. století dostaly do Evropy.

Mezi těmi prvními byly spíše čaje poloxidované a zelené. Černý čaj se stal oblíbeným až v 19. století, kdy se do Anglie dovážel čaj z Indie. V této době byl tento druh čaje tak populární, že kostky stlačených lístků sloužily v některých regionech východní Asie jako měna. Přestože zelený čaj v posledních letech nabírá na popularitě, černý čaj tvoří stále více než 90% prodaného čaje v západních zemích.

Mezi známé druhy černého čaje patří například indický Darjeeling nebo čínský Keemun. Velmi známý je i Earl Gray.