Čaj je hned po vodě nejčastějším nápojem, který lidé pijí na celém světě. O jeho vzniku existuje několik legend. Ne zcela nereálná se zdá ta, podle níž si v době kolem 2500 let př.n.l. vařil čínský panovník vodu a spadly mu do ní čajové lístky, čímž vznikl lahodný nápoj. Ať už nápad vařit z lístků čajovníku čínského, indočínského a assamského vznikl jakkoli, jisté je, že tato rostlina patří mezi nejdéle využívané rostliny světa.

Jde o keř, který běžně dorůstá do 5-15 metrů, ale na typických čajových plantážích se udržuje ve výšce do 1 m, především z důvodu snadnější sklizně lístků.  Nejčastěji se s ním lze setkat v monzunových oblastech, protože klíčový pro jeho růst je dostatek vlhkosti. Konkrétně se čaj pěstuje nejen v Asii (např. Indie, Čína, Vietnam), ale i v Africe (mj. v Keni, Tanzanii, Kamerunu) a Jižní Americe (Argentina, Brazílie, Peru aj.). Lístky z čajovníku se pak sbírají několikrát do roka a zajímavostí je skutečnost, že právě sklízení čajovníkových listů je jedna z mála doposud nemechanizovaných činností v zemědělství. Dodnes se vykonává převážně ručně.

Samotná výroba čaje z lístků je pak odlišná podle jeho typu. Například zelený čaj neprochází oxidací, naproti tomu černý čaj je oxidován nejsilněji. 

Pokud jde o základní rozdělení, dělíme je na bílé, zelené, černé, polozelné a žluté. V odborné literatuře lze najít i jiné typy rozdělení, podle různých jiných kritérií.

Zelený čaj je typický kromě nulové oxidace také krátkou dobou louhování při přípravě, jemně nazelenalým až nažloutlým zabarvením a jeho nejčastějším producentem je Čína, Vietnam, Japonsko. Bílý čaj je jen slabě oxidován, pochází nejčastěji z Číny a vzhledem k tomu, že neprochází mechanickým zpracováním, ale jen sušením, je považován za velmi kvalitní. Polozelený čaj (např. Oolong) se od zeleného liší hlavně tím, že je mírně oxidován. Nejčastěji se k nám dováží nejen z Číny, ale i z Tchaj-wanu a patří mezi velmi světlé druhy čajů. Žluté čaje jsou velmi ceněné a typický pro jejich přípravu je neúplný proces fermentace (oxidace), který je v určitou fázi přerušen. Černé čaje potom prochází celou fází fermentace. V Asii jsou považovány za méně kvalitní než zelený čaj. Typicky má jemně hořkou, lehce svíravou chuť.

Obecně jsou za kvalitnější považovány sypané čaje, jejichž lístky nejsou drceny jako u nálevových sáčků, u kterých je příprava výrazně jednodušší. Co je však nutné sledovat, je doba louhování. Například zelenému čaji stačí 3 minuty, bílý potřebuje cca 10 minut a černý kolem 5 minut. Důležitá je také teplota vody. V případě černých čajů nevadí vroucí voda, ale zelené a bílé je nutné přelívat s nižší teplotou. Doba louhování a teplota vody, kterou čaj zalíváme výrazně ovlivňuje jeho výslednou chuť.

Konkrétní druhy čaje a jejich vliv na lidské zdraví, specifika přípravy a další informace vám přineseme v dalším díle seriálu o čajích.


Autorka: Anna Dudková