Máta peprná

Čeleď

hluchavkovité (Lamiaceae)

Droga

nať nebo také list máty peprné

Charakteristika

Je to vytrvalá bylina s dřevnatým oddenkem a podzemními i nadzemními výběžky (stolony) s četnými pupeny. Přímé čtyřhranné a v horní části rozvětvené chlupaté lodyhy jsou 30 až 100 cm vysoké. Vstřícné listy jsou vejčitě kopinaté (u některých odrůd až kopinaté), zašpičatělé a na okraji nepravidelně ostře pilovité. Jsou slabě chlupaté, mají žláznatě tečkovanou čepel a žilky na rubu jsou silně vyniklé, stejně jako lodyhy zpravidla nafialovělé. Květy vyrůstají v hustých lichopřeslenech, nahloučených v koncové válcovité klasy. Mají pětizubý trubkovitý a na okraji řasnatý kalich; bledě nachová nebo narůžovělá koruna je čtyřcípá a téměř pravidelná. Tyčinky jsou čtyři, čnělka s dvojklanou bliznou daleko vyčnívá z koruny. Plody jsou nahnědlé vejčité tvrdky, které se však vytvářejí jen zřídka a jsou z větší části neklíčivé. Pokud vyklíčí, rostliny si nezachovávají vlastnosti rodičů a v druhé generaci se štěpí na původní rodičovské druhy (máta peprná je vícenásobný kříženec divoce rostoucích druhů, zejména máty vodní, klasnaté a dlouholisté). Kvete od června do srpna.

Lidové názvy

pepřová máta, balšám, větrová bylina, větrové koření, fefrminc

Obsahující látky

1 – 2 % silice, v níž je přes 50 % mentholu, dále jeho estery s kyselinou octovou, přes 10 % menthonu a dalších asi 40 složek. Poměr těchto látek je dosti proměnlivý a má vliv na kvalitu drogy. Estery mentholu a jasmonu dodávají droze žádané aromatické vlastnosti, naopak menthofuran, jehož obsah se zvyšuje při napadení rzí mátovou (Puccinia menthae), je nežádoucí. Dále jsou v nati obsaženy třísloviny (5 – 10 %) a hořčiny.

Použití

Máta patří mezi nejčastěji používané drogy v lékařství i lidovém léčitelství. Má příznivé účinky na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost nervových zakončení a mírní bolesti, podporuje vylučování žluče, trávení, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i protiprůjmový účinek. Při žaludečních potížích zaviněných nesprávnou dietou, při nechutenství, střevních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích se doporučuje zápar připravený ze dvou čajových lžiček (asi 4,5 g) řezané drogy a 1 litru vody. Vypije se neslazený ve třech dávkách během dne. Proti nadýmání se osvědčila směs máty s plody anýzu, fenyklu a kmínu ve stejném poměru. Polévková lžíce směsi se nechá přejít varem v 1 l vody a odvar se pije v malých dávkách během dne. Odvar se používá též jako kloktadlo, k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek, zevně ke koupelím při revmatismu a kožních vyrážkách.

Sběr

Mladé kvetoucí vrcholky se odřezávají nebo sežínají několikrát do roka vždy před rozkvetením, kdy rostliny dosáhnou asi 30 cm výšky. Sklízí se v červnu a červenci, někdy ještě v srpnu, ale vždy jen za slunného počasí, nejlépe v poledních hodinách. Stejně jako u ostatních siličných drog závisí i zde kvalita drogy jak na půdních a klimatických podmínkách, tak i na správné době sklizně a přípravě drogy. Suší se ihned po sběru (snadno se zapaří!) v tenkých vrstvách na stinných a dobře větraných místech, nejlépe při teplotě 20 – 30 °C, při umělém sušení nesmí teplota překročit 35 °C, aby nedocházelo ke ztrátám silice. Při pomalém sušení listy hnědnou. Rostliny, které jsou zejména v nepříznivých klimatických podmínkách nebo při pozdní sklizni často napadené rzí mátovou, se nesbírají. Droga má charakteristický mentholový pach a palčivě kořenitou, později příjemně chladivou chuť. Na závadu jsou zahnědlé části, stonky silnější než 5 mm a listy napadené rzí.

Výskyt

Pěstuje se v několika kulturních odrůdách ve většině evropských zemí na velkých plochách, velice často se však vyskytuje i ve venkovských zahrádkách a na vlhčích loukách. Nejlépe se jí daří v lehčích humózních půdách s dostatkem vláhy a světla v teplejších chráněných polohách.

Využití

Máta je součástí mnoha čajových směsí, menthol pak mastí, kloktadel, inhalačních směsí, masážních roztoků, ale i žvýkaček, bonbónů apod.