Obrovská konkurence, stále větší tlak na výkon a všudypřítomná rychlá sociální média, která nedovolují polevit. Právě za těmito důvody stojí podle odborníků nárůst mladých lidí, kteří trpí úzkostmi a sociální fobií.

Problém se netýká jen mladé generace, ale právě u ní je nárůst největší. Podle amerických statistik trpí úzkostmi 25 % dětí ve věku 13 až 18 let, podle jiných výzkumů se jedná o 10 – 15 % lidí v populaci obecně. Jak se však lze úzkostem a sociální fobii účinně bránit, co dělat, aby nám úzkosti nepřerostly přes hlavu?

Úzkostná porucha v sociálních situacích

„Při shromáždění v tělocvičně nebyla schopná slova, přitom doma to uměla výborně,“ vypráví maminka 14 leté dívky Martiny, která měla před celou školou moderovat závěrečnou školní akademii. V případě Martiny již nešlo o trému v klasickém slova smyslu, dívka postupně přestala komunikovat se svými spolužáky, raději se jim začala vyhýbat. Ve chvílích, kdy neměla jinou možnost a do kontaktu se svými vrstevníky se dostala, pociťovala silné bušení srdce, zimnici a často se začala celá třást. Právě zmiňovaná izolace a následné fyzické příznaky strachu byly důvody, proč se maminka Martiny obrátila s dceřinou sociální fobií na odborníky.

Strach nesmí omezovat

Kdy je tréma a strach z okolí ještě v normě a kdy je již nutné vyhledat pomoc? Normální strach je emoce, která vzniká jako reakce na konkrétní nebezpečí. To je přirozené a zcela bezpečné, a také zcela odlišné od úzkosti. Ta se projevuje delší dobu, nemá jasné ohraničení a dotyčného jedince omezuje v životě. Takový člověk se snaží nejprve vyhnout nepříjemným situacím a konkrétním činnostem nebo se zcela izoluje. Někteří v takové chvíli sáhnout po alkoholu nebo jiných návykových látkách, což však celý stav ještě zhoršuje. Vhodnější je rovnou vyhledat odbornou pomoc, kde poradí, jak se zbavit úzkostí.

Léčba pomocí psychoterapie

Častým důvodem, proč nevyhledat pomoc odborníků je ostych z léčby. Je zcela zbytečný. Léčba úzkostných poruch probíhá pomocí psychoterapeutických sezení, většinou bývá potřeba 10 – 12 návštěv, v případě těžších forem je nutné nasazení slabších antidepresiv. U Martiny probíhala léčba pozvolna, po setkáních s psychoterapeutem začala navštěvovat divadelní kroužek, kde se pod odborným vedením postupně zbavovala trémy a ostychu, dnes uvažuje o zápisu na konzervatoř.